Sitewide-reklama2-Whitepress.png
 
Sitewide-reklama2-Whitepress.png

Iljušin Il-14

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
(+ Aktualizace, Velká Galerie)
 
Řádka 3: Řádka 3:
  |typ = [[dopravní letoun]]
  |typ = [[dopravní letoun]]
  |výrobce = [[Iljušin]]
  |výrobce = [[Iljušin]]
-
  |image = [[Soubor:Avia Av-14FG.jpg|240px]]
+
  |image = [[Soubor:Ilyushin.Avia Av-14T OK-LCA LBG 29.05.57 edited-2.jpg|250px]]
-
  |text = Licenční Avia Av-14 FG
+
  |text = Avia Av-14T OK-LCA od ČSA<br />na&nbsp;pařížském aerosalonu (1957)
  |konstruktér =
  |konstruktér =
  |první let = [[20. září]] [[1950]]
  |první let = [[20. září]] [[1950]]
Řádka 10: Řádka 10:
  |vyřazen = 1998 (Vietnam)<br />1998 (Sýrie)
  |vyřazen = 1998 (Vietnam)<br />1998 (Sýrie)
  |výroba =
  |výroba =
-
  |vyrobeno kusů = 3&nbsp;500 ks
+
  |vyrobeno kusů = asi 3&nbsp;600 kusů
  |charakter =
  |charakter =
  |cena za kus =
  |cena za kus =
Řádka 17: Řádka 17:
  |více uživatelů = [[Československá socialistická republika|ČSSR]]<br />[[Německá demokratická republika|NDR]]
  |více uživatelů = [[Československá socialistická republika|ČSSR]]<br />[[Německá demokratická republika|NDR]]
}}
}}
-
'''Iljušin Il-14''' je sovětský vrtulový víceúčelový letoun, který byl vyráběn i v [[Československo|Československu]] pod značkou '''Avia Av-14'''.
+
'''[[Iljušin]] Il-14''' (V&nbsp;[[ASCC|kódu NATO]] „'''Crate'''“) byl [[Sovětský svaz|sovětský]] dvoumotorový vrtulový víceúčelový [[letoun]], který byl vyráběn i v&nbsp;[[Československo|Československu]] jako '''Avia 14'''.
== Vývoj ==
== Vývoj ==
 +
'''Iljušin Il-14''' byl nástupcem letounu [[Iljušin Il-12|Il-12]], jednalo se v&nbsp;podstatě o&nbsp;jeho výraznou modernizaci, na které začala konstrukční kancelář S.&nbsp;V.&nbsp;Iljušina pracovat v&nbsp;roce 1949. [[Trup letadla|Trup]] původní Il-12 byl zachován, inovací prošlo [[křídlo letadla|křídlo]] s&nbsp;menší plochou a&nbsp;s&nbsp;jiným půdorysem i vnitřní konstrukcí, [[Svislá ocasní plocha|SOP]], pohonné jednotky [[AŠ-82]]T o&nbsp;výkonu po 1&nbsp;397&nbsp;kW s&nbsp;[[vrtule]]mi AV-50, přístrojové vybavení a&nbsp;instalace. Palivové nádrže byly zvětšeny a&nbsp;přemístěny z&nbsp;[[centroplán]]u do vnějších částí křídla. Celý letoun byl rovněž aerodynamicky zjemněn.
-
'''Iljušin Il-14''' byl nástupcem letounu [[Iljušin Il-12|Il-12]], jednalo se v podstatě o jeho výraznou modernizaci. První prototyp vzlétl [[20. září]] [[1950 v letectví|1950]] a za deset let výroby došlo na několik verzí a obměn. Jednalo se jak o letoun civilní, tak vojenský. Licenčně byl vyráběn v [[Německá demokratická republika|NDR]] i v [[Československo|Československu]], kde bylo vyrobeno 203 kusů.
+
První [[prototyp]] vzlétl z&nbsp;[[letiště]] moskevského závodu Znamja Truda s&nbsp;piloty Vladimirem a&nbsp;Konstantinem Kokkinaki [[20. září|20.&nbsp;září]] [[1950 v letectví|1950]]. Zkušební provoz probíhal v letech 1950-52 v různých letových a klimatických podmínkách. Za deset let výroby došlo na několik verzí a obměn.
 +
 
 +
V&nbsp;roce [[1953]], po ukončení státních zkoušek, započala [[sériová výroba]] pod označením '''Il-14P''' (Passažirskij), na jejíž produkci se podílel také výrobní závod v&nbsp;[[Kazaň|Kazani]]. Stroj určený především na expresní tratě měl kabinu cestujících uspořádanou pro 18 sedadel, vestavěných v&nbsp;šesti řadách po třech vedle sebe. Na linky Aeroflotu byl poprvé nasazen 30.&nbsp;listopadu [[1954]].
 +
 
 +
Pro sovětské letectvo byla následně do výroby zařazena transportní verze '''Il-14T''' s&nbsp;velkými nákladními vraty na levé straně trupu za křídly s&nbsp;vestavěným kladkovým jeřábem. Od této varianty byla odvozena výsadková verze '''Il-14D''' (Desantnyj)&nbsp;se&nbsp;sklopnými lavicemi podél stěn kabiny. Il-12P posloužil jako vzor také pro salónní verzi '''Il-12S''', určenou pro přepravu význačných osobností.
 +
 
 +
V&nbsp;roce 1955 byl trup letounu prodloužen o&nbsp;1000&nbsp;mm. Vznikla tak varianta '''Il-14M''' (Il-14M-24) pro 24 cestujících. Pasažéři seděli v&nbsp;šesti řadách, po dvou na každé straně, s&nbsp;uličkou uprostřed. V&nbsp;roce 1956 byl vyvinut nový interiér, do kterého se&nbsp;vešlo 32 sedadel a&nbsp;nová verze '''Il-14M-32''' brzy nahradila na výrobních linkách předcházející typ. Ekonomii provozu později zvýšili v&nbsp;dílnách Aeroflotu zabudováním až 36 sedadel. Bylo to v době, kdy se starší verze Il-14P přestavovaly pro&nbsp;28&nbsp;cestujících, nebo na čistě nákladní '''Il-14G''' (Gruzovoj).
 +
 
 +
[[Soubor:Iljuschin Il-14 Interflug DM-SAB 02.jpg|thumb|240px|Il-14 letecké společnosti [[Interflug]] (DM-SAB), která s nimi zahájila provoz v září 1955]]
 +
[[Soubor:Iljuschin Il-14 Interflug DM-SAB Innenraum (02).jpg|thumb|240px|Palubní [[Kabina letadla|kabina]] letounu Il-14 (DM-SAB), Interflug]]
 +
[[Soubor:Il-14 cockpit.jpg|thumb|240px|[[Kokpit]] Av-14]]
 +
Licenčně byl v&nbsp;období let [[1956]] až [[1958]] vyráběn '''VEB Il-14P''' v&nbsp;[[Německá demokratická republika|NDR]] drážďanským závodem VEB Kooperationszentrale für die Flugzeugindustrie v&nbsp;Klotzsche i v&nbsp;[[Československo|Československu]] výrobcem [[Avia]] v&nbsp;Praze-Letňanech, kde bylo od zahájení výroby v&nbsp;roce [[1955]] vyrobeno 203 kusů '''Avia Av-14'''. Společně s&nbsp;výrobními podklady byl Avii předán i vzorový kus Il-14P (výr. č. 4340507). První Av-14 (výr. č. 601101, [[imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] OK-KAA) byl zalétán 14.&nbsp;srpna 1956 [[Petr Široký|Petrem Širokým]] a&nbsp;Václavem Martínkem. Od 4.&nbsp;září 1956 byl zkoušen ve [[Výzkumný a zkušební letecký ústav|VZLÚ]] v&nbsp;Letňanech. Druhý vyrobený letoun (601102) poprvé vzlétl 11.&nbsp;září 1956 a&nbsp;následně byl odeslán na testy do SSSR. Třetí stroj Av-14 (601103) zalétaný 27.&nbsp;září 1956 byl předán [[Československé letectvo|československému vojenskému letectvu]], stejně jako další tři vyrobené exempláře. Poté následovala produkce 22 letounů pro SSSR, z&nbsp;nichž první (601107) byl předán v&nbsp;prosinci 1956 a&nbsp;poslední (603107) v&nbsp;první polovině roku 1957. Další&nbsp;vyrobený&nbsp;stroj (603108, SP-LNN) byl odprodán polské [[letecká společnost|letecké společnosti]] LOT.
 +
 
 +
V roce 1957 převzaly ČSA celkem pět letounů '''Av-14-24''' se zvýšenou vzletovou hmotností a&nbsp;to OK-LCA nasazený do provozu 14.&nbsp;června, OK-LCB, dále OK-LCC (na linkách od 20.&nbsp;června), OK-LCD (ve službě od 3.&nbsp;července) a&nbsp;OK-LCE, který sloužil od 31.&nbsp;července. Šestým strojem ČSA byl OK-LCF předaný 8.&nbsp;května 1958, což byla připravená vylepšená verze Av-14-32. Již během dubna byly zalétány „Čtrnáctky“ OK-MCH, OK-MCI a&nbsp;OK-MCJ, která se 11. října 1968 zřítila u [[Ptice|Ptic]]. V&nbsp;červnu 1958 byly pro ČSA zalétány dva letouny OK-MCG (1.&nbsp;února 1972 přistál v&nbsp;Karlových Varech bez [[podvozek letadla|podvozku]] a&nbsp;následně byl zrušen) a&nbsp;OK-MCL následované v&nbsp;červenci stroji OK-MCO, -MCP, -MCR, -MCK, -MCS, -MCT (10.&nbsp;října 1962 [[letecká nehoda|havaroval]] u Slavkova za ztížených povětrnostních podmínek) a&nbsp;-MCU. V srpnu 1958 to pak byly letouny OK-MCV (zrušen 25.&nbsp;října 1973) a -MCM. Další čtyři stroje vzlétly v průběhu září (OK-MCN, -MCW, -MCX a&nbsp;-MCY). Jako poslední vzlétla 7.&nbsp;října Av-14 OK-MCZ, která 2.&nbsp;ledna 1961 narazila do vedení vysokého napětí.
 +
 
 +
Od roku 1957 se v&nbsp;Avii začalo pracovat také na transportní verzi '''Av-14T''' pro československé vojenské letectvo, která byla dokončena v&nbsp;říjnu 1958. Záhy po továrních testech převzala ČSLA první kus (výr. č. 803101, evidenční č. 3101). Do konce prosince 1958 byly ještě dodány letouny ev. č. 3105, 3106, 3107 a&nbsp;3108, které byly zařazeny k&nbsp;1. dopravnímu výsadkovému leteckému pluku na [[letiště Praha-Kbely|letišti Praha-Kbely]]. V&nbsp;lednu 1959 vojsko převzalo Av-14T (ev. č. 3109) a&nbsp;v&nbsp;březnu další dva stroje výrobních čísel 913114 a&nbsp;913115. Do srpna 1959 bylo 1. dvlp, který se přestěhoval na letiště Prostějov, dodáno ještě osm Av-14T. Další přebírání pokračovalo do října 1959, kdy do služby nastoupily další čtyři stroje a&nbsp;v&nbsp; listopadu pak dva (ev. č. 3145 a&nbsp;3147). Následující stroj 3147 byl později přestavěn na speciální radiotechnické vybavení. Další dva dodané letouny ČSLA ukončily svou kariéru havárií. 3148 narazil 22.&nbsp;srpna 1964 do země v oblasti Hůrka u Nového Jičína a&nbsp;3149 ze stavu 46. bombardovací letecké divize narazil v&nbsp;mlze do terénu v&nbsp;oblasti [[Litenčická pahorkatina]] 30.&nbsp;března 1960. Následná dodávka zahrnovala čtveřici „Čtrnáctek“ ev. č. 3150 až 3153, v&nbsp;lednu 1960 pak 3154 až 3159. Dodávka 36 objednaných strojů Ministerstvem národní obrany byla ukončena v únoru 1960 posledním kusem 3160, který byl později přestavěn společně s&nbsp;3109 na verzi '''Av-14SRS'''. V&nbsp;60. létech sloužily u 10. protiradiotechnického leteckého oddílu. Dne 14.&nbsp;dubna 1960 byl zalétán letoun výrobního čísla 013167 jako náhrada za havarovaný 3149. Později byl předán ČSA, kde s imatrikulací OK-OCA složil jako poštovní a nákladní do své havárie 11.&nbsp;února 1977. Další Av-14T (výr. č. 013168) byl dodán do ČLR. V&nbsp;roce 1958 převzala tři „Téčka“, v&nbsp;roce 1959 to bylo 9 kusů a&nbsp;v&nbsp;následujícím roce 11. SSSR převzal v&nbsp;roce 1959 11 transportních strojů československé verze, Mongolsko ve stejném roce obdrželo jeden kus a&nbsp;Guinea v&nbsp;roce 1960 rovněž po jednom. Jednalo se o poslední letoun Av-14T (výr. č. 013173) vyprodukovaný v&nbsp;Letňanech, který v&nbsp;Africe sloužil pod značkou 3X-BKE, změněnou pak na 3X-GAF. Po návratu do ČSSR v&nbsp;polovině 60. let byl zařazen do ČSLA jako 3173.
 +
 
 +
Koncem 50. let [[20. století]] objednaly ČSA u Avie prodlouženou verzi o&nbsp;1000&nbsp;mm, označenou '''Av-14-32''', pro 32 cestujících. Stroj měl plně rekonstruovaný interiér, přístrojové a&nbsp;elektrické vybavení. Brzy poté následovala varianta pro přepravu 40 pasažérů v&nbsp;deseti řadách po čtyřech vedle sebe, s&nbsp;uličkou uprostřed. Na tuto verzi byly postupně přestavěny všechny Av-14-32. Čtyřicetimístné Avie nesly označení '''Av-14-40''' (také Av-14-32A).
 +
 
 +
U následující verze '''Av-14 Super''' z&nbsp;roku 1959 se podařilo zvýšit [[maximální vzletová hmotnost|vzletovou hmotnost]] při současném snížení hmotnosti prázdného letounu. Stavěla se v&nbsp;modifikaci pro 42 cestujících na krátké vnitrostátní tratě, pro 36 cestujících na krátké mezinárodní tratě a&nbsp;pro 32 cestujících na střední mezinárodní tratě. Av-14 Super dodatečně vybavené koncovými palivovými nádržemi na křídle, byly dodávány bulharské společnosti TABSO, guinejské Air Guinée, Aeroflotu i do Mongolska.
 +
 
 +
Čtyři fotografické speciály '''Av-14F''' převzala [[Čína|ČLR]]. Úkolem přestavby klasických Av-14 byl pověřen Jiří Doležal s&nbsp;řadou externích spolupracovníků. Letouny obdržely novou prosklenou příď, ve které seděl navigátor. Automatické kamery umístěné ve speciálních šachtách za [[centroplán]]em obsluhoval další člen posádky. Součástí letounu byla [[temná komora]] k&nbsp;vyvolávání a&nbsp;hodnocení snímků. Letouny této verze používalo také letectvo [[ČSLA]].
 +
 
 +
U [[České aerolinie|ČSA]] sloužilo v&nbsp;letech [[1957]] až [[1977]] celkem 32 letounů Av-14. Jedna Av-14 (OK-LCE) byla v&nbsp;roce 1960 předána Správě dopravních letišť (ČSSDL), kde sloužila do roku 1977 ke kalibraci navigačních zařízení. Stala se tak posledním civilním letounem Av-14 létajícím v&nbsp;[[Československá socialistická republika|ČSSR]]. Dalším civilním uživatelem byla [[Letecký oddíl Ministerstva vnitra|letka ministerstva vnitra]] a&nbsp;[[Výzkumný a zkušební letecký ústav|VZLÚ]].
== Verze letounu ==
== Verze letounu ==
-
*I1-14P – dopravní verze pro 18 cestujících
+
[[Soubor:TATA-Havarie-Letadla-1962-16-08-2025.jpg|thumb|240px|'''Ing. Arch. Zdeněk Pohořelský''' přežil leteckou nehodu ČSA (1962)]]
-
*Il-14M – verze s prodlouženým trupem, vyráběná od roku 1956 pro 24, později 28 - 32 cestujících.
+
* Il-14P – dopravní verze s&nbsp;kabinou cestujících pro 18 sedadel v&nbsp;šesti řadách po třech vedle sebe.
-
*Il-14G – transportní verze
+
* Il-14M – verze s&nbsp;prodlouženým trupem ov1&nbsp;m, vyráběná od roku [[1956]] pro 24, později 28–32 cestujících.
-
*Il-14T – transportní verze
+
* Il-14F – fotografická verze
-
*Il-14D – výsadková verze
+
* Il-14G – transportní verze
-
*Avia AV-14 – označení Il-14P pro československou verzi
+
* Il-14T – transportní verze s&nbsp;vestavěným kladkovým jeřábem a&nbsp;nákladními vraty na levé straně trupu za křídly.
-
*Avia 14 Super – 42.&nbsp;místní verze vyráběná v Československu
+
* Il-14D – výsadková verze se sklopnými lavicemi podél stěn kabiny.
-
*Il-14FG – určena k pořizování fotogrametrických fotografií zemského povrchu, vyráběná v Československu, užívaná v ČSLA.
+
* Il-14S – salónní verze pro přepravu VIP.
-
*Avia Av-14T – přepravní verze nákladní
+
* Avia 14 – označení pro československou licenční verzi
 +
* Avia 14T – transportní verze
 +
* Avia 14RT – verze pro radiotechnický průzkum
 +
* Avia 14FG – [[Fotogrammetrie|fotogrammetrická]] verze
 +
* Avia 14 Super – 42 místná verze vyráběná v&nbsp;Československu
 +
[[Soubor:Iljusin Il-14.png|thumb|240px|Iljušin Il-14]]
 +
== Specifikace (Il-14M) ==
 +
Údaje podle<ref> Václav Němeček, Dvoumotorová pístová dopravní letadla, Iljušin Il-14, 1984, str. 72</ref>
 +
=== Technické údaje ===
 +
* '''Posádka:''' 5
 +
* '''Cestující:''' 24–42
 +
* '''Motor:''' 2× [[Švecov AŠ-82]]T, 1&nbsp;397&nbsp;kW
 +
* '''Rozpětí:''' 31,70&nbsp;m
 +
* '''Délka:''' 22,31&nbsp;m
 +
* '''Výška:''' 7,8&nbsp;m
 +
* '''Nosná plocha:''' 100,0&nbsp;m<sup>2</sup>
 +
* '''Hmotnost (prázdný):''' 12&nbsp;700&nbsp;kg
 +
* '''Hmotnost (vzletová):''' 17&nbsp;500&nbsp;kg
 +
 +
=== Výkony ===
 +
* '''Maximální rychlost:''' 430 km/h
 +
* '''Cestovní rychlost:''' 320&nbsp;km/h
 +
* '''Dostup:''' 7&nbsp;400&nbsp;m
 +
* '''Stoupavost u země:''' 5,3 m/s
 +
* '''Dolet:''' 1&nbsp;750&nbsp;km
 +
** '''Dolet s&nbsp;maximálním zatížením:''' 400&nbsp;km
 +
 +
=== Literatura ===
 +
* {{Citace monografie | příjmení1 = Gordon | jméno1 = Yefim | příjmení2 = Komissarov| jméno2 =Dmitriy | příjmení3 = | jméno3 = | titul = Ilyushin Il-12 and Il-14: Successors to the Li-2| url =  | vydavatel = Midland Publishing | místo = Hinckley, England | rok = 2005 | vydání = 1 | počet stran = 127 | edice = Red Star | svazek edice = 25| kapitola =  | strany =  | isbn = 9781857802238 | ref = ReS | jazyk = en}}
 +
* {{Citace monografie | příjmení = Němeček | jméno = Václav | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 1984 | vydání = 1 | titul = Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla | vydavatel = NADAS | místo = Praha | isbn = }}
 +
* {{Citace monografie | příjmení = Šorel | jméno = Václav | odkaz na autora = | příjmení2 = Velc | jméno2 = Jaroslav | odkaz na autora2 = | titul = Letadla československých pilotů I | vydavatel = Albatros | místo = Praha | rok = 1979 | počet stran = 430 | isbn =}}
 +
* {{Citace monografie | příjmení = Šorel | jméno = Václav | odkaz na autora = | příjmení2 = Velc | jméno2 = Jaroslav | odkaz na autora2 = | titul = Letadla československých pilotů II | vydavatel = Albatros | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 246 | isbn =}}
 +
* {{Citace periodika | příjmení = Týc | jméno = Pavel | titul = „Čtrnáctky“ u nás| časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 2004 | měsíc = | ročník = 82. | číslo = 7 a 8| strany = 43–49 a 76-83| url = | issn = }}
 +
* {{Citace periodika | příjmení = Týc | jméno = Pavel | titul = 50 let od vzletu Avie Il-14| časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 2006 | měsíc =| ročník = 82. | číslo = 9| strany = 30 a 31| url = | issn = }}
 +
 +
== Velká Galerie ==
 +
* '''[[:Kategorie:Aircraft Ilyushin Il-14|Mnoho fotografií – Iljušin Il-14]]'''
 +
== Reference ==
 +
<references />
== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
 +
* [https://web.archive.org/web/20180104135755/http://www.ruudleeuw.com/temp-petrykowski-il14.htm Il-14P a jeho poslední let]
 +
* [http://www.airliners.net/search/photo.search?cx=partner-pub-8297169501225184%3Aa05n2n-tzky&ie=ISO-8859-1&q=Il-14&sa=Submit&search_active=1&search=&sheadline=&search_field=datedesc&submit=&siteurl=www.airliners.net%2F&ref=search.seznam.cz%2F%3Fq%3DAirliners%2Bnet%26sourceid%3Dszn-HP&ss=1525j698095j6 Fotogalerie letounu Il-14]
 +
-
{{Flickr|Ilyushin+Il-14}}{{commons|Ilyushin Il-14}}{{Článek z Wikipedie}}
+
{{Flickr|Ilyushin+Il-14}}{{Commonscat|Ilyushin Il-14}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Sovětská a ruská transportní letadla]]
[[Kategorie:Sovětská a ruská transportní letadla]]
[[Kategorie:Dopravní letadla]]
[[Kategorie:Dopravní letadla]]
[[Kategorie:Letadla Iljušin]]
[[Kategorie:Letadla Iljušin]]

Aktuální verze z 2. 9. 2025, 12:43

Iljušin Il-14
Ilyushin.Avia Av-14T OK-LCA LBG 29.05.57 edited-2.jpg
Avia Av-14T OK-LCA od ČSA
na pařížském aerosalonu (1957)
Základní charakteristika
Určení dopravní letoun
Výrobce Iljušin
Konstruktér
První let 20. září 1950
Zařazen 1954 (Aeroflot)
Vyřazen 1998 (Vietnam)
1998 (Sýrie)
Výroba
Vyrobeno asi 3 600 kusů
Varianty
Uživatel SSSR
ČSSR
NDR

Iljušin Il-14 (V kódu NATO „Crate“) byl sovětský dvoumotorový vrtulový víceúčelový letoun, který byl vyráběn i v Československu jako Avia 14.

Obsah

Vývoj

Iljušin Il-14 byl nástupcem letounu Il-12, jednalo se v podstatě o jeho výraznou modernizaci, na které začala konstrukční kancelář S. V. Iljušina pracovat v roce 1949. Trup původní Il-12 byl zachován, inovací prošlo křídlo s menší plochou a s jiným půdorysem i vnitřní konstrukcí, SOP, pohonné jednotky AŠ-82T o výkonu po 1 397 kW s vrtulemi AV-50, přístrojové vybavení a instalace. Palivové nádrže byly zvětšeny a přemístěny z centroplánu do vnějších částí křídla. Celý letoun byl rovněž aerodynamicky zjemněn.

První prototyp vzlétl z letiště moskevského závodu Znamja Truda s piloty Vladimirem a Konstantinem Kokkinaki 20. září 1950. Zkušební provoz probíhal v letech 1950-52 v různých letových a klimatických podmínkách. Za deset let výroby došlo na několik verzí a obměn.

V roce 1953, po ukončení státních zkoušek, započala sériová výroba pod označením Il-14P (Passažirskij), na jejíž produkci se podílel také výrobní závod v Kazani. Stroj určený především na expresní tratě měl kabinu cestujících uspořádanou pro 18 sedadel, vestavěných v šesti řadách po třech vedle sebe. Na linky Aeroflotu byl poprvé nasazen 30. listopadu 1954.

Pro sovětské letectvo byla následně do výroby zařazena transportní verze Il-14T s velkými nákladními vraty na levé straně trupu za křídly s vestavěným kladkovým jeřábem. Od této varianty byla odvozena výsadková verze Il-14D (Desantnyj) se sklopnými lavicemi podél stěn kabiny. Il-12P posloužil jako vzor také pro salónní verzi Il-12S, určenou pro přepravu význačných osobností.

V roce 1955 byl trup letounu prodloužen o 1000 mm. Vznikla tak varianta Il-14M (Il-14M-24) pro 24 cestujících. Pasažéři seděli v šesti řadách, po dvou na každé straně, s uličkou uprostřed. V roce 1956 byl vyvinut nový interiér, do kterého se vešlo 32 sedadel a nová verze Il-14M-32 brzy nahradila na výrobních linkách předcházející typ. Ekonomii provozu později zvýšili v dílnách Aeroflotu zabudováním až 36 sedadel. Bylo to v době, kdy se starší verze Il-14P přestavovaly pro 28 cestujících, nebo na čistě nákladní Il-14G (Gruzovoj).

Il-14 letecké společnosti Interflug (DM-SAB), která s nimi zahájila provoz v září 1955
Palubní kabina letounu Il-14 (DM-SAB), Interflug
Kokpit Av-14

Licenčně byl v období let 1956 až 1958 vyráběn VEB Il-14P v NDR drážďanským závodem VEB Kooperationszentrale für die Flugzeugindustrie v Klotzsche i v Československu výrobcem Avia v Praze-Letňanech, kde bylo od zahájení výroby v roce 1955 vyrobeno 203 kusů Avia Av-14. Společně s výrobními podklady byl Avii předán i vzorový kus Il-14P (výr. č. 4340507). První Av-14 (výr. č. 601101, imatrikulace OK-KAA) byl zalétán 14. srpna 1956 Petrem Širokým a Václavem Martínkem. Od 4. září 1956 byl zkoušen ve VZLÚ v Letňanech. Druhý vyrobený letoun (601102) poprvé vzlétl 11. září 1956 a následně byl odeslán na testy do SSSR. Třetí stroj Av-14 (601103) zalétaný 27. září 1956 byl předán československému vojenskému letectvu, stejně jako další tři vyrobené exempláře. Poté následovala produkce 22 letounů pro SSSR, z nichž první (601107) byl předán v prosinci 1956 a poslední (603107) v první polovině roku 1957. Další vyrobený stroj (603108, SP-LNN) byl odprodán polské letecké společnosti LOT.

V roce 1957 převzaly ČSA celkem pět letounů Av-14-24 se zvýšenou vzletovou hmotností a to OK-LCA nasazený do provozu 14. června, OK-LCB, dále OK-LCC (na linkách od 20. června), OK-LCD (ve službě od 3. července) a OK-LCE, který sloužil od 31. července. Šestým strojem ČSA byl OK-LCF předaný 8. května 1958, což byla připravená vylepšená verze Av-14-32. Již během dubna byly zalétány „Čtrnáctky“ OK-MCH, OK-MCI a OK-MCJ, která se 11. října 1968 zřítila u Ptic. V červnu 1958 byly pro ČSA zalétány dva letouny OK-MCG (1. února 1972 přistál v Karlových Varech bez podvozku a následně byl zrušen) a OK-MCL následované v červenci stroji OK-MCO, -MCP, -MCR, -MCK, -MCS, -MCT (10. října 1962 havaroval u Slavkova za ztížených povětrnostních podmínek) a -MCU. V srpnu 1958 to pak byly letouny OK-MCV (zrušen 25. října 1973) a -MCM. Další čtyři stroje vzlétly v průběhu září (OK-MCN, -MCW, -MCX a -MCY). Jako poslední vzlétla 7. října Av-14 OK-MCZ, která 2. ledna 1961 narazila do vedení vysokého napětí.

Od roku 1957 se v Avii začalo pracovat také na transportní verzi Av-14T pro československé vojenské letectvo, která byla dokončena v říjnu 1958. Záhy po továrních testech převzala ČSLA první kus (výr. č. 803101, evidenční č. 3101). Do konce prosince 1958 byly ještě dodány letouny ev. č. 3105, 3106, 3107 a 3108, které byly zařazeny k 1. dopravnímu výsadkovému leteckému pluku na letišti Praha-Kbely. V lednu 1959 vojsko převzalo Av-14T (ev. č. 3109) a v březnu další dva stroje výrobních čísel 913114 a 913115. Do srpna 1959 bylo 1. dvlp, který se přestěhoval na letiště Prostějov, dodáno ještě osm Av-14T. Další přebírání pokračovalo do října 1959, kdy do služby nastoupily další čtyři stroje a v  listopadu pak dva (ev. č. 3145 a 3147). Následující stroj 3147 byl později přestavěn na speciální radiotechnické vybavení. Další dva dodané letouny ČSLA ukončily svou kariéru havárií. 3148 narazil 22. srpna 1964 do země v oblasti Hůrka u Nového Jičína a 3149 ze stavu 46. bombardovací letecké divize narazil v mlze do terénu v oblasti Litenčická pahorkatina 30. března 1960. Následná dodávka zahrnovala čtveřici „Čtrnáctek“ ev. č. 3150 až 3153, v lednu 1960 pak 3154 až 3159. Dodávka 36 objednaných strojů Ministerstvem národní obrany byla ukončena v únoru 1960 posledním kusem 3160, který byl později přestavěn společně s 3109 na verzi Av-14SRS. V 60. létech sloužily u 10. protiradiotechnického leteckého oddílu. Dne 14. dubna 1960 byl zalétán letoun výrobního čísla 013167 jako náhrada za havarovaný 3149. Později byl předán ČSA, kde s imatrikulací OK-OCA složil jako poštovní a nákladní do své havárie 11. února 1977. Další Av-14T (výr. č. 013168) byl dodán do ČLR. V roce 1958 převzala tři „Téčka“, v roce 1959 to bylo 9 kusů a v následujícím roce 11. SSSR převzal v roce 1959 11 transportních strojů československé verze, Mongolsko ve stejném roce obdrželo jeden kus a Guinea v roce 1960 rovněž po jednom. Jednalo se o poslední letoun Av-14T (výr. č. 013173) vyprodukovaný v Letňanech, který v Africe sloužil pod značkou 3X-BKE, změněnou pak na 3X-GAF. Po návratu do ČSSR v polovině 60. let byl zařazen do ČSLA jako 3173.

Koncem 50. let 20. století objednaly ČSA u Avie prodlouženou verzi o 1000 mm, označenou Av-14-32, pro 32 cestujících. Stroj měl plně rekonstruovaný interiér, přístrojové a elektrické vybavení. Brzy poté následovala varianta pro přepravu 40 pasažérů v deseti řadách po čtyřech vedle sebe, s uličkou uprostřed. Na tuto verzi byly postupně přestavěny všechny Av-14-32. Čtyřicetimístné Avie nesly označení Av-14-40 (také Av-14-32A).

U následující verze Av-14 Super z roku 1959 se podařilo zvýšit vzletovou hmotnost při současném snížení hmotnosti prázdného letounu. Stavěla se v modifikaci pro 42 cestujících na krátké vnitrostátní tratě, pro 36 cestujících na krátké mezinárodní tratě a pro 32 cestujících na střední mezinárodní tratě. Av-14 Super dodatečně vybavené koncovými palivovými nádržemi na křídle, byly dodávány bulharské společnosti TABSO, guinejské Air Guinée, Aeroflotu i do Mongolska.

Čtyři fotografické speciály Av-14F převzala ČLR. Úkolem přestavby klasických Av-14 byl pověřen Jiří Doležal s řadou externích spolupracovníků. Letouny obdržely novou prosklenou příď, ve které seděl navigátor. Automatické kamery umístěné ve speciálních šachtách za centroplánem obsluhoval další člen posádky. Součástí letounu byla temná komora k vyvolávání a hodnocení snímků. Letouny této verze používalo také letectvo ČSLA.

U ČSA sloužilo v letech 1957 až 1977 celkem 32 letounů Av-14. Jedna Av-14 (OK-LCE) byla v roce 1960 předána Správě dopravních letišť (ČSSDL), kde sloužila do roku 1977 ke kalibraci navigačních zařízení. Stala se tak posledním civilním letounem Av-14 létajícím v ČSSR. Dalším civilním uživatelem byla letka ministerstva vnitra a VZLÚ.

Verze letounu

Ing. Arch. Zdeněk Pohořelský přežil leteckou nehodu ČSA (1962)
  • Il-14P – dopravní verze s kabinou cestujících pro 18 sedadel v šesti řadách po třech vedle sebe.
  • Il-14M – verze s prodlouženým trupem ov1 m, vyráběná od roku 1956 pro 24, později 28–32 cestujících.
  • Il-14F – fotografická verze
  • Il-14G – transportní verze
  • Il-14T – transportní verze s vestavěným kladkovým jeřábem a nákladními vraty na levé straně trupu za křídly.
  • Il-14D – výsadková verze se sklopnými lavicemi podél stěn kabiny.
  • Il-14S – salónní verze pro přepravu VIP.
  • Avia 14 – označení pro československou licenční verzi
  • Avia 14T – transportní verze
  • Avia 14RT – verze pro radiotechnický průzkum
  • Avia 14FG – fotogrammetrická verze
  • Avia 14 Super – 42 místná verze vyráběná v Československu
Iljušin Il-14

Specifikace (Il-14M)

Údaje podle[1]

Technické údaje

  • Posádka: 5
  • Cestující: 24–42
  • Motor: 2× Švecov AŠ-82T, 1 397 kW
  • Rozpětí: 31,70 m
  • Délka: 22,31 m
  • Výška: 7,8 m
  • Nosná plocha: 100,0 m2
  • Hmotnost (prázdný): 12 700 kg
  • Hmotnost (vzletová): 17 500 kg

Výkony

  • Maximální rychlost: 430 km/h
  • Cestovní rychlost: 320 km/h
  • Dostup: 7 400 m
  • Stoupavost u země: 5,3 m/s
  • Dolet: 1 750 km
    • Dolet s maximálním zatížením: 400 km

Literatura

  • Ilyushin Il-12 and Il-14: Successors to the Li-2. 1. vyd. Hinckley, England : Midland Publishing, 2005. 127 s. (Red Star; sv. 25.) ISBN 9781857802238. (en) 
  • NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. 1. vyd. Praha : NADAS, 1984.  
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha : Albatros, 1979. 430 s.  
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha : Albatros, 1982. 246 s.  
  • TÝC, Pavel. „Čtrnáctky“ u nás. Letectví a kosmonautika, 2004, roč. 82., čís. 7 a 8, s. 43–49 a 76-83.  
  • TÝC, Pavel. 50 let od vzletu Avie Il-14. Letectví a kosmonautika, 2006, roč. 82., čís. 9, s. 30 a 31.  

Velká Galerie

Reference

  1. ↑ Václav Němeček, Dvoumotorová pístová dopravní letadla, Iljušin Il-14, 1984, str. 72

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Iljušin Il-14
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Iljušin Il-14
Citováno z „http://www.ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ilju%C5%A1in_Il-14“