Iljušin Il-14
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(+ Aktualizace, Velká Galerie) |
||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
|typ = [[dopravní letoun]] | |typ = [[dopravní letoun]] | ||
|výrobce = [[Iljušin]] | |výrobce = [[Iljušin]] | ||
| - | |image = [[Soubor:Avia Av- | + | |image = [[Soubor:Ilyushin.Avia Av-14T OK-LCA LBG 29.05.57 edited-2.jpg|250px]] |
| - | |text = | + | |text = Avia Av-14T OK-LCA od ČSA<br />na pařížském aerosalonu (1957) |
|konstruktér = | |konstruktér = | ||
|první let = [[20. září]] [[1950]] | |první let = [[20. září]] [[1950]] | ||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
|vyřazen = 1998 (Vietnam)<br />1998 (Sýrie) | |vyřazen = 1998 (Vietnam)<br />1998 (Sýrie) | ||
|výroba = | |výroba = | ||
| - | |vyrobeno kusů = 3 | + | |vyrobeno kusů = asi 3 600 kusů |
|charakter = | |charakter = | ||
|cena za kus = | |cena za kus = | ||
| Řádka 17: | Řádka 17: | ||
|více uživatelů = [[Československá socialistická republika|ČSSR]]<br />[[Německá demokratická republika|NDR]] | |více uživatelů = [[Československá socialistická republika|ČSSR]]<br />[[Německá demokratická republika|NDR]] | ||
}} | }} | ||
| - | '''Iljušin Il-14''' | + | '''[[Iljušin]] Il-14''' (V [[ASCC|kódu NATO]] „'''Crate'''“) byl [[Sovětský svaz|sovětský]] dvoumotorový vrtulový víceúčelový [[letoun]], který byl vyráběn i v [[Československo|Československu]] jako '''Avia 14'''. |
== Vývoj == | == Vývoj == | ||
| + | '''Iljušin Il-14''' byl nástupcem letounu [[Iljušin Il-12|Il-12]], jednalo se v podstatě o jeho výraznou modernizaci, na které začala konstrukční kancelář S. V. Iljušina pracovat v roce 1949. [[Trup letadla|Trup]] původní Il-12 byl zachován, inovací prošlo [[křídlo letadla|křídlo]] s menší plochou a s jiným půdorysem i vnitřní konstrukcí, [[Svislá ocasní plocha|SOP]], pohonné jednotky [[AŠ-82]]T o výkonu po 1 397 kW s [[vrtule]]mi AV-50, přístrojové vybavení a instalace. Palivové nádrže byly zvětšeny a přemístěny z [[centroplán]]u do vnějších částí křídla. Celý letoun byl rovněž aerodynamicky zjemněn. | ||
| - | + | První [[prototyp]] vzlétl z [[letiště]] moskevského závodu Znamja Truda s piloty Vladimirem a Konstantinem Kokkinaki [[20. září|20. září]] [[1950 v letectví|1950]]. Zkušební provoz probíhal v letech 1950-52 v různých letových a klimatických podmínkách. Za deset let výroby došlo na několik verzí a obměn. | |
| + | |||
| + | V roce [[1953]], po ukončení státních zkoušek, započala [[sériová výroba]] pod označením '''Il-14P''' (Passažirskij), na jejíž produkci se podílel také výrobní závod v [[Kazaň|Kazani]]. Stroj určený především na expresní tratě měl kabinu cestujících uspořádanou pro 18 sedadel, vestavěných v šesti řadách po třech vedle sebe. Na linky Aeroflotu byl poprvé nasazen 30. listopadu [[1954]]. | ||
| + | |||
| + | Pro sovětské letectvo byla následně do výroby zařazena transportní verze '''Il-14T''' s velkými nákladními vraty na levé straně trupu za křídly s vestavěným kladkovým jeřábem. Od této varianty byla odvozena výsadková verze '''Il-14D''' (Desantnyj) se sklopnými lavicemi podél stěn kabiny. Il-12P posloužil jako vzor také pro salónní verzi '''Il-12S''', určenou pro přepravu význačných osobností. | ||
| + | |||
| + | V roce 1955 byl trup letounu prodloužen o 1000 mm. Vznikla tak varianta '''Il-14M''' (Il-14M-24) pro 24 cestujících. Pasažéři seděli v šesti řadách, po dvou na každé straně, s uličkou uprostřed. V roce 1956 byl vyvinut nový interiér, do kterého se vešlo 32 sedadel a nová verze '''Il-14M-32''' brzy nahradila na výrobních linkách předcházející typ. Ekonomii provozu později zvýšili v dílnách Aeroflotu zabudováním až 36 sedadel. Bylo to v době, kdy se starší verze Il-14P přestavovaly pro 28 cestujících, nebo na čistě nákladní '''Il-14G''' (Gruzovoj). | ||
| + | |||
| + | [[Soubor:Iljuschin Il-14 Interflug DM-SAB 02.jpg|thumb|240px|Il-14 letecké společnosti [[Interflug]] (DM-SAB), která s nimi zahájila provoz v září 1955]] | ||
| + | [[Soubor:Iljuschin Il-14 Interflug DM-SAB Innenraum (02).jpg|thumb|240px|Palubní [[Kabina letadla|kabina]] letounu Il-14 (DM-SAB), Interflug]] | ||
| + | [[Soubor:Il-14 cockpit.jpg|thumb|240px|[[Kokpit]] Av-14]] | ||
| + | Licenčně byl v období let [[1956]] až [[1958]] vyráběn '''VEB Il-14P''' v [[Německá demokratická republika|NDR]] drážďanským závodem VEB Kooperationszentrale für die Flugzeugindustrie v Klotzsche i v [[Československo|Československu]] výrobcem [[Avia]] v Praze-Letňanech, kde bylo od zahájení výroby v roce [[1955]] vyrobeno 203 kusů '''Avia Av-14'''. Společně s výrobními podklady byl Avii předán i vzorový kus Il-14P (výr. č. 4340507). První Av-14 (výr. č. 601101, [[imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] OK-KAA) byl zalétán 14. srpna 1956 [[Petr Široký|Petrem Širokým]] a Václavem Martínkem. Od 4. září 1956 byl zkoušen ve [[Výzkumný a zkušební letecký ústav|VZLÚ]] v Letňanech. Druhý vyrobený letoun (601102) poprvé vzlétl 11. září 1956 a následně byl odeslán na testy do SSSR. Třetí stroj Av-14 (601103) zalétaný 27. září 1956 byl předán [[Československé letectvo|československému vojenskému letectvu]], stejně jako další tři vyrobené exempláře. Poté následovala produkce 22 letounů pro SSSR, z nichž první (601107) byl předán v prosinci 1956 a poslední (603107) v první polovině roku 1957. Další vyrobený stroj (603108, SP-LNN) byl odprodán polské [[letecká společnost|letecké společnosti]] LOT. | ||
| + | |||
| + | V roce 1957 převzaly ČSA celkem pět letounů '''Av-14-24''' se zvýšenou vzletovou hmotností a to OK-LCA nasazený do provozu 14. června, OK-LCB, dále OK-LCC (na linkách od 20. června), OK-LCD (ve službě od 3. července) a OK-LCE, který sloužil od 31. července. Šestým strojem ČSA byl OK-LCF předaný 8. května 1958, což byla připravená vylepšená verze Av-14-32. Již během dubna byly zalétány „Čtrnáctky“ OK-MCH, OK-MCI a OK-MCJ, která se 11. října 1968 zřítila u [[Ptice|Ptic]]. V červnu 1958 byly pro ČSA zalétány dva letouny OK-MCG (1. února 1972 přistál v Karlových Varech bez [[podvozek letadla|podvozku]] a následně byl zrušen) a OK-MCL následované v červenci stroji OK-MCO, -MCP, -MCR, -MCK, -MCS, -MCT (10. října 1962 [[letecká nehoda|havaroval]] u Slavkova za ztížených povětrnostních podmínek) a -MCU. V srpnu 1958 to pak byly letouny OK-MCV (zrušen 25. října 1973) a -MCM. Další čtyři stroje vzlétly v průběhu září (OK-MCN, -MCW, -MCX a -MCY). Jako poslední vzlétla 7. října Av-14 OK-MCZ, která 2. ledna 1961 narazila do vedení vysokého napětí. | ||
| + | |||
| + | Od roku 1957 se v Avii začalo pracovat také na transportní verzi '''Av-14T''' pro československé vojenské letectvo, která byla dokončena v říjnu 1958. Záhy po továrních testech převzala ČSLA první kus (výr. č. 803101, evidenční č. 3101). Do konce prosince 1958 byly ještě dodány letouny ev. č. 3105, 3106, 3107 a 3108, které byly zařazeny k 1. dopravnímu výsadkovému leteckému pluku na [[letiště Praha-Kbely|letišti Praha-Kbely]]. V lednu 1959 vojsko převzalo Av-14T (ev. č. 3109) a v březnu další dva stroje výrobních čísel 913114 a 913115. Do srpna 1959 bylo 1. dvlp, který se přestěhoval na letiště Prostějov, dodáno ještě osm Av-14T. Další přebírání pokračovalo do října 1959, kdy do služby nastoupily další čtyři stroje a v listopadu pak dva (ev. č. 3145 a 3147). Následující stroj 3147 byl později přestavěn na speciální radiotechnické vybavení. Další dva dodané letouny ČSLA ukončily svou kariéru havárií. 3148 narazil 22. srpna 1964 do země v oblasti Hůrka u Nového Jičína a 3149 ze stavu 46. bombardovací letecké divize narazil v mlze do terénu v oblasti [[Litenčická pahorkatina]] 30. března 1960. Následná dodávka zahrnovala čtveřici „Čtrnáctek“ ev. č. 3150 až 3153, v lednu 1960 pak 3154 až 3159. Dodávka 36 objednaných strojů Ministerstvem národní obrany byla ukončena v únoru 1960 posledním kusem 3160, který byl později přestavěn společně s 3109 na verzi '''Av-14SRS'''. V 60. létech sloužily u 10. protiradiotechnického leteckého oddílu. Dne 14. dubna 1960 byl zalétán letoun výrobního čísla 013167 jako náhrada za havarovaný 3149. Později byl předán ČSA, kde s imatrikulací OK-OCA složil jako poštovní a nákladní do své havárie 11. února 1977. Další Av-14T (výr. č. 013168) byl dodán do ČLR. V roce 1958 převzala tři „Téčka“, v roce 1959 to bylo 9 kusů a v následujícím roce 11. SSSR převzal v roce 1959 11 transportních strojů československé verze, Mongolsko ve stejném roce obdrželo jeden kus a Guinea v roce 1960 rovněž po jednom. Jednalo se o poslední letoun Av-14T (výr. č. 013173) vyprodukovaný v Letňanech, který v Africe sloužil pod značkou 3X-BKE, změněnou pak na 3X-GAF. Po návratu do ČSSR v polovině 60. let byl zařazen do ČSLA jako 3173. | ||
| + | |||
| + | Koncem 50. let [[20. století]] objednaly ČSA u Avie prodlouženou verzi o 1000 mm, označenou '''Av-14-32''', pro 32 cestujících. Stroj měl plně rekonstruovaný interiér, přístrojové a elektrické vybavení. Brzy poté následovala varianta pro přepravu 40 pasažérů v deseti řadách po čtyřech vedle sebe, s uličkou uprostřed. Na tuto verzi byly postupně přestavěny všechny Av-14-32. Čtyřicetimístné Avie nesly označení '''Av-14-40''' (také Av-14-32A). | ||
| + | |||
| + | U následující verze '''Av-14 Super''' z roku 1959 se podařilo zvýšit [[maximální vzletová hmotnost|vzletovou hmotnost]] při současném snížení hmotnosti prázdného letounu. Stavěla se v modifikaci pro 42 cestujících na krátké vnitrostátní tratě, pro 36 cestujících na krátké mezinárodní tratě a pro 32 cestujících na střední mezinárodní tratě. Av-14 Super dodatečně vybavené koncovými palivovými nádržemi na křídle, byly dodávány bulharské společnosti TABSO, guinejské Air Guinée, Aeroflotu i do Mongolska. | ||
| + | |||
| + | Čtyři fotografické speciály '''Av-14F''' převzala [[Čína|ČLR]]. Úkolem přestavby klasických Av-14 byl pověřen Jiří Doležal s řadou externích spolupracovníků. Letouny obdržely novou prosklenou příď, ve které seděl navigátor. Automatické kamery umístěné ve speciálních šachtách za [[centroplán]]em obsluhoval další člen posádky. Součástí letounu byla [[temná komora]] k vyvolávání a hodnocení snímků. Letouny této verze používalo také letectvo [[ČSLA]]. | ||
| + | |||
| + | U [[České aerolinie|ČSA]] sloužilo v letech [[1957]] až [[1977]] celkem 32 letounů Av-14. Jedna Av-14 (OK-LCE) byla v roce 1960 předána Správě dopravních letišť (ČSSDL), kde sloužila do roku 1977 ke kalibraci navigačních zařízení. Stala se tak posledním civilním letounem Av-14 létajícím v [[Československá socialistická republika|ČSSR]]. Dalším civilním uživatelem byla [[Letecký oddíl Ministerstva vnitra|letka ministerstva vnitra]] a [[Výzkumný a zkušební letecký ústav|VZLÚ]]. | ||
== Verze letounu == | == Verze letounu == | ||
| - | * | + | [[Soubor:TATA-Havarie-Letadla-1962-16-08-2025.jpg|thumb|240px|'''Ing. Arch. Zdeněk Pohořelský''' přežil leteckou nehodu ČSA (1962)]] |
| - | *Il-14M – verze s prodlouženým trupem, vyráběná od roku 1956 pro 24, později | + | * Il-14P – dopravní verze s kabinou cestujících pro 18 sedadel v šesti řadách po třech vedle sebe. |
| - | *Il-14G – transportní verze | + | * Il-14M – verze s prodlouženým trupem ov1 m, vyráběná od roku [[1956]] pro 24, později 28–32 cestujících. |
| - | *Il-14T – transportní verze | + | * Il-14F – fotografická verze |
| - | *Il-14D – výsadková verze | + | * Il-14G – transportní verze |
| - | * | + | * Il-14T – transportní verze s vestavěným kladkovým jeřábem a nákladními vraty na levé straně trupu za křídly. |
| - | *Avia | + | * Il-14D – výsadková verze se sklopnými lavicemi podél stěn kabiny. |
| - | * | + | * Il-14S – salónní verze pro přepravu VIP. |
| - | *Avia | + | * Avia 14 – označení pro československou licenční verzi |
| + | * Avia 14T – transportní verze | ||
| + | * Avia 14RT – verze pro radiotechnický průzkum | ||
| + | * Avia 14FG – [[Fotogrammetrie|fotogrammetrická]] verze | ||
| + | * Avia 14 Super – 42 místná verze vyráběná v Československu | ||
| + | [[Soubor:Iljusin Il-14.png|thumb|240px|Iljušin Il-14]] | ||
| + | == Specifikace (Il-14M) == | ||
| + | Údaje podle<ref> Václav Němeček, Dvoumotorová pístová dopravní letadla, Iljušin Il-14, 1984, str. 72</ref> | ||
| + | === Technické údaje === | ||
| + | * '''Posádka:''' 5 | ||
| + | * '''Cestující:''' 24–42 | ||
| + | * '''Motor:''' 2× [[Švecov AŠ-82]]T, 1 397 kW | ||
| + | * '''Rozpětí:''' 31,70 m | ||
| + | * '''Délka:''' 22,31 m | ||
| + | * '''Výška:''' 7,8 m | ||
| + | * '''Nosná plocha:''' 100,0 m<sup>2</sup> | ||
| + | * '''Hmotnost (prázdný):''' 12 700 kg | ||
| + | * '''Hmotnost (vzletová):''' 17 500 kg | ||
| + | |||
| + | === Výkony === | ||
| + | * '''Maximální rychlost:''' 430 km/h | ||
| + | * '''Cestovní rychlost:''' 320 km/h | ||
| + | * '''Dostup:''' 7 400 m | ||
| + | * '''Stoupavost u země:''' 5,3 m/s | ||
| + | * '''Dolet:''' 1 750 km | ||
| + | ** '''Dolet s maximálním zatížením:''' 400 km | ||
| + | |||
| + | === Literatura === | ||
| + | * {{Citace monografie | příjmení1 = Gordon | jméno1 = Yefim | příjmení2 = Komissarov| jméno2 =Dmitriy | příjmení3 = | jméno3 = | titul = Ilyushin Il-12 and Il-14: Successors to the Li-2| url = | vydavatel = Midland Publishing | místo = Hinckley, England | rok = 2005 | vydání = 1 | počet stran = 127 | edice = Red Star | svazek edice = 25| kapitola = | strany = | isbn = 9781857802238 | ref = ReS | jazyk = en}} | ||
| + | * {{Citace monografie | příjmení = Němeček | jméno = Václav | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 1984 | vydání = 1 | titul = Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla | vydavatel = NADAS | místo = Praha | isbn = }} | ||
| + | * {{Citace monografie | příjmení = Šorel | jméno = Václav | odkaz na autora = | příjmení2 = Velc | jméno2 = Jaroslav | odkaz na autora2 = | titul = Letadla československých pilotů I | vydavatel = Albatros | místo = Praha | rok = 1979 | počet stran = 430 | isbn =}} | ||
| + | * {{Citace monografie | příjmení = Šorel | jméno = Václav | odkaz na autora = | příjmení2 = Velc | jméno2 = Jaroslav | odkaz na autora2 = | titul = Letadla československých pilotů II | vydavatel = Albatros | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 246 | isbn =}} | ||
| + | * {{Citace periodika | příjmení = Týc | jméno = Pavel | titul = „Čtrnáctky“ u nás| časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 2004 | měsíc = | ročník = 82. | číslo = 7 a 8| strany = 43–49 a 76-83| url = | issn = }} | ||
| + | * {{Citace periodika | příjmení = Týc | jméno = Pavel | titul = 50 let od vzletu Avie Il-14| časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 2006 | měsíc =| ročník = 82. | číslo = 9| strany = 30 a 31| url = | issn = }} | ||
| + | |||
| + | == Velká Galerie == | ||
| + | * '''[[:Kategorie:Aircraft Ilyushin Il-14|Mnoho fotografií – Iljušin Il-14]]''' | ||
| + | == Reference == | ||
| + | <references /> | ||
== Externí odkazy == | == Externí odkazy == | ||
| + | * [https://web.archive.org/web/20180104135755/http://www.ruudleeuw.com/temp-petrykowski-il14.htm Il-14P a jeho poslední let] | ||
| + | * [http://www.airliners.net/search/photo.search?cx=partner-pub-8297169501225184%3Aa05n2n-tzky&ie=ISO-8859-1&q=Il-14&sa=Submit&search_active=1&search=&sheadline=&search_field=datedesc&submit=&siteurl=www.airliners.net%2F&ref=search.seznam.cz%2F%3Fq%3DAirliners%2Bnet%26sourceid%3Dszn-HP&ss=1525j698095j6 Fotogalerie letounu Il-14] | ||
| + | |||
| - | {{Flickr|Ilyushin+Il-14}}{{ | + | {{Flickr|Ilyushin+Il-14}}{{Commonscat|Ilyushin Il-14}}{{Článek z Wikipedie}} |
[[Kategorie:Sovětská a ruská transportní letadla]] | [[Kategorie:Sovětská a ruská transportní letadla]] | ||
[[Kategorie:Dopravní letadla]] | [[Kategorie:Dopravní letadla]] | ||
[[Kategorie:Letadla Iljušin]] | [[Kategorie:Letadla Iljušin]] | ||
Aktuální verze z 2. 9. 2025, 12:43
| Iljušin Il-14 | ||
| | ||
| Avia Av-14T OK-LCA od ČSA na pařížském aerosalonu (1957) | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | dopravní letoun | |
| Výrobce | Iljušin | |
| Konstruktér | ||
| První let | 20. září 1950 | |
| Zařazen | 1954 (Aeroflot) | |
| Vyřazen | 1998 (Vietnam) 1998 (Sýrie) | |
| Výroba | ||
| Vyrobeno | asi 3 600 kusů | |
| Varianty | ||
| Uživatel | SSSR | |
| ČSSR NDR | ||
Iljušin Il-14 (V kódu NATO „Crate“) byl sovětský dvoumotorový vrtulový víceúčelový letoun, který byl vyráběn i v Československu jako Avia 14.
Obsah |
Vývoj
Iljušin Il-14 byl nástupcem letounu Il-12, jednalo se v podstatě o jeho výraznou modernizaci, na které začala konstrukční kancelář S. V. Iljušina pracovat v roce 1949. Trup původní Il-12 byl zachován, inovací prošlo křídlo s menší plochou a s jiným půdorysem i vnitřní konstrukcí, SOP, pohonné jednotky AŠ-82T o výkonu po 1 397 kW s vrtulemi AV-50, přístrojové vybavení a instalace. Palivové nádrže byly zvětšeny a přemístěny z centroplánu do vnějších částí křídla. Celý letoun byl rovněž aerodynamicky zjemněn.
První prototyp vzlétl z letiště moskevského závodu Znamja Truda s piloty Vladimirem a Konstantinem Kokkinaki 20. září 1950. Zkušební provoz probíhal v letech 1950-52 v různých letových a klimatických podmínkách. Za deset let výroby došlo na několik verzí a obměn.
V roce 1953, po ukončení státních zkoušek, započala sériová výroba pod označením Il-14P (Passažirskij), na jejíž produkci se podílel také výrobní závod v Kazani. Stroj určený především na expresní tratě měl kabinu cestujících uspořádanou pro 18 sedadel, vestavěných v šesti řadách po třech vedle sebe. Na linky Aeroflotu byl poprvé nasazen 30. listopadu 1954.
Pro sovětské letectvo byla následně do výroby zařazena transportní verze Il-14T s velkými nákladními vraty na levé straně trupu za křídly s vestavěným kladkovým jeřábem. Od této varianty byla odvozena výsadková verze Il-14D (Desantnyj) se sklopnými lavicemi podél stěn kabiny. Il-12P posloužil jako vzor také pro salónní verzi Il-12S, určenou pro přepravu význačných osobností.
V roce 1955 byl trup letounu prodloužen o 1000 mm. Vznikla tak varianta Il-14M (Il-14M-24) pro 24 cestujících. Pasažéři seděli v šesti řadách, po dvou na každé straně, s uličkou uprostřed. V roce 1956 byl vyvinut nový interiér, do kterého se vešlo 32 sedadel a nová verze Il-14M-32 brzy nahradila na výrobních linkách předcházející typ. Ekonomii provozu později zvýšili v dílnách Aeroflotu zabudováním až 36 sedadel. Bylo to v době, kdy se starší verze Il-14P přestavovaly pro 28 cestujících, nebo na čistě nákladní Il-14G (Gruzovoj).
Licenčně byl v období let 1956 až 1958 vyráběn VEB Il-14P v NDR drážďanským závodem VEB Kooperationszentrale für die Flugzeugindustrie v Klotzsche i v Československu výrobcem Avia v Praze-Letňanech, kde bylo od zahájení výroby v roce 1955 vyrobeno 203 kusů Avia Av-14. Společně s výrobními podklady byl Avii předán i vzorový kus Il-14P (výr. č. 4340507). První Av-14 (výr. č. 601101, imatrikulace OK-KAA) byl zalétán 14. srpna 1956 Petrem Širokým a Václavem Martínkem. Od 4. září 1956 byl zkoušen ve VZLÚ v Letňanech. Druhý vyrobený letoun (601102) poprvé vzlétl 11. září 1956 a následně byl odeslán na testy do SSSR. Třetí stroj Av-14 (601103) zalétaný 27. září 1956 byl předán československému vojenskému letectvu, stejně jako další tři vyrobené exempláře. Poté následovala produkce 22 letounů pro SSSR, z nichž první (601107) byl předán v prosinci 1956 a poslední (603107) v první polovině roku 1957. Další vyrobený stroj (603108, SP-LNN) byl odprodán polské letecké společnosti LOT.
V roce 1957 převzaly ČSA celkem pět letounů Av-14-24 se zvýšenou vzletovou hmotností a to OK-LCA nasazený do provozu 14. června, OK-LCB, dále OK-LCC (na linkách od 20. června), OK-LCD (ve službě od 3. července) a OK-LCE, který sloužil od 31. července. Šestým strojem ČSA byl OK-LCF předaný 8. května 1958, což byla připravená vylepšená verze Av-14-32. Již během dubna byly zalétány „Čtrnáctky“ OK-MCH, OK-MCI a OK-MCJ, která se 11. října 1968 zřítila u Ptic. V červnu 1958 byly pro ČSA zalétány dva letouny OK-MCG (1. února 1972 přistál v Karlových Varech bez podvozku a následně byl zrušen) a OK-MCL následované v červenci stroji OK-MCO, -MCP, -MCR, -MCK, -MCS, -MCT (10. října 1962 havaroval u Slavkova za ztížených povětrnostních podmínek) a -MCU. V srpnu 1958 to pak byly letouny OK-MCV (zrušen 25. října 1973) a -MCM. Další čtyři stroje vzlétly v průběhu září (OK-MCN, -MCW, -MCX a -MCY). Jako poslední vzlétla 7. října Av-14 OK-MCZ, která 2. ledna 1961 narazila do vedení vysokého napětí.
Od roku 1957 se v Avii začalo pracovat také na transportní verzi Av-14T pro československé vojenské letectvo, která byla dokončena v říjnu 1958. Záhy po továrních testech převzala ČSLA první kus (výr. č. 803101, evidenční č. 3101). Do konce prosince 1958 byly ještě dodány letouny ev. č. 3105, 3106, 3107 a 3108, které byly zařazeny k 1. dopravnímu výsadkovému leteckému pluku na letišti Praha-Kbely. V lednu 1959 vojsko převzalo Av-14T (ev. č. 3109) a v březnu další dva stroje výrobních čísel 913114 a 913115. Do srpna 1959 bylo 1. dvlp, který se přestěhoval na letiště Prostějov, dodáno ještě osm Av-14T. Další přebírání pokračovalo do října 1959, kdy do služby nastoupily další čtyři stroje a v listopadu pak dva (ev. č. 3145 a 3147). Následující stroj 3147 byl později přestavěn na speciální radiotechnické vybavení. Další dva dodané letouny ČSLA ukončily svou kariéru havárií. 3148 narazil 22. srpna 1964 do země v oblasti Hůrka u Nového Jičína a 3149 ze stavu 46. bombardovací letecké divize narazil v mlze do terénu v oblasti Litenčická pahorkatina 30. března 1960. Následná dodávka zahrnovala čtveřici „Čtrnáctek“ ev. č. 3150 až 3153, v lednu 1960 pak 3154 až 3159. Dodávka 36 objednaných strojů Ministerstvem národní obrany byla ukončena v únoru 1960 posledním kusem 3160, který byl později přestavěn společně s 3109 na verzi Av-14SRS. V 60. létech sloužily u 10. protiradiotechnického leteckého oddílu. Dne 14. dubna 1960 byl zalétán letoun výrobního čísla 013167 jako náhrada za havarovaný 3149. Později byl předán ČSA, kde s imatrikulací OK-OCA složil jako poštovní a nákladní do své havárie 11. února 1977. Další Av-14T (výr. č. 013168) byl dodán do ČLR. V roce 1958 převzala tři „Téčka“, v roce 1959 to bylo 9 kusů a v následujícím roce 11. SSSR převzal v roce 1959 11 transportních strojů československé verze, Mongolsko ve stejném roce obdrželo jeden kus a Guinea v roce 1960 rovněž po jednom. Jednalo se o poslední letoun Av-14T (výr. č. 013173) vyprodukovaný v Letňanech, který v Africe sloužil pod značkou 3X-BKE, změněnou pak na 3X-GAF. Po návratu do ČSSR v polovině 60. let byl zařazen do ČSLA jako 3173.
Koncem 50. let 20. století objednaly ČSA u Avie prodlouženou verzi o 1000 mm, označenou Av-14-32, pro 32 cestujících. Stroj měl plně rekonstruovaný interiér, přístrojové a elektrické vybavení. Brzy poté následovala varianta pro přepravu 40 pasažérů v deseti řadách po čtyřech vedle sebe, s uličkou uprostřed. Na tuto verzi byly postupně přestavěny všechny Av-14-32. Čtyřicetimístné Avie nesly označení Av-14-40 (také Av-14-32A).
U následující verze Av-14 Super z roku 1959 se podařilo zvýšit vzletovou hmotnost při současném snížení hmotnosti prázdného letounu. Stavěla se v modifikaci pro 42 cestujících na krátké vnitrostátní tratě, pro 36 cestujících na krátké mezinárodní tratě a pro 32 cestujících na střední mezinárodní tratě. Av-14 Super dodatečně vybavené koncovými palivovými nádržemi na křídle, byly dodávány bulharské společnosti TABSO, guinejské Air Guinée, Aeroflotu i do Mongolska.
Čtyři fotografické speciály Av-14F převzala ČLR. Úkolem přestavby klasických Av-14 byl pověřen Jiří Doležal s řadou externích spolupracovníků. Letouny obdržely novou prosklenou příď, ve které seděl navigátor. Automatické kamery umístěné ve speciálních šachtách za centroplánem obsluhoval další člen posádky. Součástí letounu byla temná komora k vyvolávání a hodnocení snímků. Letouny této verze používalo také letectvo ČSLA.
U ČSA sloužilo v letech 1957 až 1977 celkem 32 letounů Av-14. Jedna Av-14 (OK-LCE) byla v roce 1960 předána Správě dopravních letišť (ČSSDL), kde sloužila do roku 1977 ke kalibraci navigačních zařízení. Stala se tak posledním civilním letounem Av-14 létajícím v ČSSR. Dalším civilním uživatelem byla letka ministerstva vnitra a VZLÚ.
Verze letounu
- Il-14P – dopravní verze s kabinou cestujících pro 18 sedadel v šesti řadách po třech vedle sebe.
- Il-14M – verze s prodlouženým trupem ov1 m, vyráběná od roku 1956 pro 24, později 28–32 cestujících.
- Il-14F – fotografická verze
- Il-14G – transportní verze
- Il-14T – transportní verze s vestavěným kladkovým jeřábem a nákladními vraty na levé straně trupu za křídly.
- Il-14D – výsadková verze se sklopnými lavicemi podél stěn kabiny.
- Il-14S – salónní verze pro přepravu VIP.
- Avia 14 – označení pro československou licenční verzi
- Avia 14T – transportní verze
- Avia 14RT – verze pro radiotechnický průzkum
- Avia 14FG – fotogrammetrická verze
- Avia 14 Super – 42 místná verze vyráběná v Československu
Specifikace (Il-14M)
Údaje podle[1]
Technické údaje
- Posádka: 5
- Cestující: 24–42
- Motor: 2× Švecov AŠ-82T, 1 397 kW
- Rozpětí: 31,70 m
- Délka: 22,31 m
- Výška: 7,8 m
- Nosná plocha: 100,0 m2
- Hmotnost (prázdný): 12 700 kg
- Hmotnost (vzletová): 17 500 kg
Výkony
- Maximální rychlost: 430 km/h
- Cestovní rychlost: 320 km/h
- Dostup: 7 400 m
- Stoupavost u země: 5,3 m/s
- Dolet: 1 750 km
- Dolet s maximálním zatížením: 400 km
Literatura
- Ilyushin Il-12 and Il-14: Successors to the Li-2. 1. vyd. Hinckley, England : Midland Publishing, 2005. 127 s. (Red Star; sv. 25.) ISBN 9781857802238. (en)
- NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. 1. vyd. Praha : NADAS, 1984.
- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha : Albatros, 1979. 430 s.
- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha : Albatros, 1982. 246 s.
- TÝC, Pavel. „Čtrnáctky“ u nás. Letectví a kosmonautika, 2004, roč. 82., čís. 7 a 8, s. 43–49 a 76-83.
- TÝC, Pavel. 50 let od vzletu Avie Il-14. Letectví a kosmonautika, 2006, roč. 82., čís. 9, s. 30 a 31.
Velká Galerie
Reference
- ↑ Václav Němeček, Dvoumotorová pístová dopravní letadla, Iljušin Il-14, 1984, str. 72
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |

