Martha Argerichová

Z Multimediaexpo.cz

Martha Argerichová [argeričová] (* 5. června 1941 v Buenos Aires, Argentina) je argentinská klavíristka, jež patří mezi nejvýznamnější klavíristy druhé poloviny 20. století a často bývá také označována jako nejlepší současná klavíristka.

Obsah 1 Kariéra 2 Osobní život 3 Umělecká činnost 3.1 Významné nahrávky 4 Reference

Kariéra

Narodila se v Buenos Aires. Na klavír se učila hrát už od svých tří let. V osmi letech veřejně debutovala s Beethovenovým Klavírním koncertem č. 1. V roce 1955 se s rodinou přestěhovala do Rakouska, kde studovala u světoznámého klavíristy Friedricha Guldy. V roce 1957, ve svých šestnácti letech věku, vyhrála prestižní Mezinárodní hudební soutěž v Ženevě. Později své umění zdokonalovala u Artura Benedettiho Michelangeliho. V roce 1975 vyhrála Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina ve Varšavě. Od roku 1966 se věnovala také nahrávání. Ve světě vystupovala hlavně jako koncertní klavíristka. V 80. letech 20. století se začala více orientovat na komorní hudbu. V roce 1980 vzbudila rozruch, když vystoupila z poroty Chopinovy soutěže ve Varšavě na protest proti tomu, že chorvatský klavírista Ivo Pogorelić vypadl ze soutěže už ve třetím kole. Prohlásila o něm, že je génius, čímž mu pomohla k mezinárodnímu úspěchu. Nadále se věnuje podpoře mladých talentů, založila soutěž, která nese její jméno a je prezidentkou Medzinárodní klavírní akademie v Lake Como.

Osobní život

Martha Argerich se vždy úzkostlivě vyhýbala publicitě, což způsobilo, že nebyla v počátečním období své kariéry adekvátně známá. Málo známé jsou také detaily z jejího soukromí. Je však známo, že má tři dcery se třemi různými muži, se kterými byla sezdána - druhým z nich byl známý dirigent Charles Dutoit, třetím americký klavírista Stephen Kovacevich.

Umělecká činnost

Martha Argerich zaujala hudební veřejnost svým temperamentem, rebelantským duchem a především spontánní a nenásilnou virtuózní interpretací hudebních děl. Navzdory tomu, že je klavíristkou neobyčejných možností, její technika hry je považována za velmi osobitou a nepříkladnou, podobně jako tomu bylo u klavíristy Vladimira Horowitze. Její repertoár je široký, zahrnuje na jedné straně skladby z období hudebního klasicismu (Haydnovy a Mozartovy klavírní koncerty) a raného romantismu, na druhé straně skladby 20. století, kterými si získala největší uznání. Vytvořila početné nahrávky děl F. Chopina, R. Schumanna a Maurice Ravela. V koncertní literatuře se soustředila hlavně na ruské autory, z čehož vyniká především její interpretace Prokofjevova Klavírního koncertu č. 3. Vytvořila také množství nahrávek komorní hudby. Vystupuje a nahrává často s houslistou Gidonem Kremerem, violoncellistou Mišou Maiským a brazilským klavíristou a jejím blízkým přítelem Nelsonem Freirem.

Významné nahrávky

• Sergej Prokofjev: Klavírní koncert č. 3 C dur, Berliner Philharmoniker, Claudio Abbado (1967, Deutsche Gramophon)
• Petr Iljič Čajkovskij: Klavírní koncert č. 1 b moll, Royal Philharmonic Orchestra, Charles Dutoit (1971, Deutsche Grammophon)
• Sergej Rachmaninov: Klavírní koncert č. 3, Berlin Radio Symphony Orchestra, Riccardo Chailly (1982, Philips)
• Olivier Messiaen: Visions de l'Amen, Alexander Rabinovič (1989, Philips)
• Dmitrij Šostakovič: Klavírní trio č. 2, Gidon Kremer, Miša Maisky (1998. Deutsche Grammophon)

Reference

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii