The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Jean Gabin

Z Multimediaexpo.cz

Jean Gabin (* 17. květen 1904 Paříž, † 15. listopadu 1976 Neuilly-sur-Seine) byl slavný francouzský herec a válečný hrdina.

Životopis

Narodil se v Paříži jako Jean-Alexis Moncorgé, vyrůstal ve vesničce Mériel v okrese Seine-et-Oise asi 35 km od Paříže. Byl synem kabaretních bavičů, nejprve pracoval jako dělník a pomocná síla, ale již v 19 letech vstoupil do showbussinesu v proslulém pařížském kabaretu Folies Bergère. Před tím než odešel do armády pokračoval ve vystupování v rozličných menších rolích.

Po dokončení své vojenské služby se vrátil do zábavního průmyslu, pracoval pod uměleckým jménem Jean Gabin v téměř v každém z pařížských kabaretů, vystupoval i v operetách. Stal se členem souboru, který cestoval po Jižní Americe, a po svém návratu do Francie našel práci v Moulin rouge. Díky svým výkonů se dostával do povědomí lidí, dostavily se i lepší divadelní role, které vedly k jeho účinkování nejprve v němých filmech (od roku 1928).

O dva roky později přešel snadno po příchodu zvukového filmu ke společnosti Pathé Frères, kde natočil film s názvem Chacun sa Chance. Hrál zde vedlejší role, kterých v následujících čtyřech letech natočil asi tucet. Prvního uznání se mu dostalo až ve filmu Maria Chapdelaine režiséra Juliena Duviviera. Romantický hrdina jeho podání ve válečném dramatu z roku 1936 La Bandera z něj udělá hlavní hvězdu, následující Duvivierův film Pépé le Moko z roku 1937 s Gabinem v hlavní roli mu získá mezinárodní věhlas. Ve stejném roce připravuje Jean Renoir své mistrovské dílo Velká Iluze (La Grande Illusion) - protiválečný film, který měl velký kasovní úspěch a s příznivými kritikami běžel v New Yorku po nevídaných šest měsíců.

Zahrnut nabídkami z amerického Hollywoodu Gabin všechny odmítal až do příchodu druhé světové války. S postupem německé okupace se Gabin přidal k Jeanu Renoirovi a Julienu Duvivierovi ve Spojených státech. Po rozvodu se svou druhou ženou v roce 1939, během svého působení v Hollywoodu, si začal žhavý milostný románek s americkou filmovou herečkou a zpěvačkou německého původu Marlene Dietrichovou. Nicméně jeho filmy v Americe nebyly příliš komerčně úspěšné.

Jeho složitá osobnost a příliš velké ego mu v jeho hollywoodské kariéře dost uškodily, když pracoval pro RKO Pictures. Před začátkem jednoho z filmů požadoval na poslední chvíli, aby Marlene Dietrichová získala jednu z hlavních rolí. Studio to odmítlo. Když Gabin nechtěl ze svého požadavku slevit, byl vyhozen a filmování bylo stornováno.

Za války se Gabin přidal k Osvobozeneckým francouzským silám generála Charlese de Gaulla a po boku spojenců pak bojoval v severní Africe. Účastnil se invaze v Normandii (den D) a byl jedním z těch, kteří opět osvobodili Paříž. Za statečnost v bojích byl vyznamenán válečným křížem.

Po několika neúspěšných poválečných filmech se Gabin vrátil na „prkna, co znamenají svět“ a jeho někdejší věhlas postupně chřadnul. Nicméně v roce 1949 získal hlavní roli ve filmu Reného Clémenta Au-Delà Des Grilles, který vyhrál cenu americké filové akademie Oscar za nejlepší zahraniční film. Přesto se ale tento jakož i další Gabinovy filmy potýkaly s nepříliš velkým zájmem diváků. Když už se zdálo, že jeho hvězda pohasla, povedl se mu v roce 1954 velký filmový návrat ve filmu Touchez pas au grisbi režiséra Jacquese Beckera, který sklidil uznání jak u filmové kritiky a byl i divácky úspěšný.

Po dobu své 20 let dlouhé herecké kariéry natočil Jean Gabin téměř 100 různých filmů.

Jean Gabin zemřel na srdeční infarkt v roce 1976 ve své rezidenci na pařížském předměstí Neuilly nad řekou Seinou. Na své přání byl kremován se všemi vojenskými poctami a jeho popel byl rozprášen do moře. Jako jedna z největších hvězd francouzského filmu byl zařazen do Legie Slávy (Legion of Honour). Ve městě Mériel bylo zřízeno Muzeum Jeana Gabina, s pamětními exponáty z dob jeho úspěšné filmové kariéry a vojenské slávy.

Externí odkazy