Přídavné jméno

Z Multimediaexpo.cz

Přídavné jméno (též adjektivum, z latinského nomen adiectivum < adiectum „to, co leží vedle“) je ohebný slovní druh, který označuje vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen. V jazycích, které rozlišují rody, se přídavné jméno zpravidla shoduje s rodem podstatného jména, které rozvíjí. Ve větě mají nejčastěji funkci přívlastku shodného nebo doplňku.

Obsah 1 Stupňování přídavných jmen 1.1 Nepravidelné stupňování přídavného jména dobrý v některých jazycích 2 Přídavná jména v češtině 3 Přídavná jména v latině a románských jazycích 4 Sémantická adjektiva 5 Související články 6 Reference

Stupňování přídavných jmen

Přídavná jména lze stupňovat ve třech stupních:

1. Pozitiv - základní stupeň (Pavel je vysoký.)
2. Komparativ - porovnává dva subjekty (Pavel je vyšší než Petr.)
3. Superlativ - vymezuje jeden subjekt z celku (Pavel je nejvyšší ze třídy).

Většina přídavných jmen se stupňuje pravidelně, některá (zpravidla ta nejběžněji užívaná) nepravidelně.

Nepravidelné stupňování přídavného jména dobrý v některých jazycích

• Čeština: dobrý - lepší - nejlepší
• Angličtina: good - better - the best
• Němčina: gut - besser - beste
• Latina: bonus - melior - optimus

Přídavná jména v češtině

Přídavná jména v češtině dělíme na tvrdá (skloňujeme podle vzoru mladý), měkká (jarní) a přivlastňovací (otcův, matčin). U některých tvrdých přídavných jmen můžeme tvořit i krátké (jmenné) tvary: hladový - hladov, šťastný - šťasten, které se však užívají jen v 1. a výjimečně 4. pádě. Některá přídavná jména jsou utvořena ze sloves (běžet - běžící), z přídavných jmen se mohou tvořit příslovce (chytrý - chytře) nebo podstatná jména (barevný - barevnost). Některá přídavná jména jsou zpodstatnělá (ve větě mají funkci podstatných jmen) - např. hajný, průvodčí, stříbrný, bytná, vstupné, hovězí

Přídavná jména v latině a románských jazycích

V latině se adjektiva skloňují podobně jako substantiva (až na malé odchylky), proto může bez větších problémů docházet k zpodstatňování adjektiv. Srov. např. latinský superlativ amicissimus („nejpřátelštější“) a již ustálené substantivum amicus („přítel“). Toto kolísání mezi adjektivy a substantivy je patrné i v románských jazycích, kde jeden výraz může sloužit jednou jako adjektivum, podruhé jako substantivum; srov. italské slovo paziente - „trpělivý“ (adjektivum) i „pacient“ (substantivum). Týká se to zvláště původních latinských participií.

Sémantická adjektiva

Sémantická adjektiva, mezi něž kromě tradičních adjektiv patří též některé příslovce, zájmena a číslovky, se z tektogramatického hlediska dělí na:^[1]

• pojmenovací sémantická adjektiva – mezi ně patří všechna tradiční adjektiva (s výjimkou přivlastňovacích), dále tradiční příslovce deadjektivní povahy (např. „hezky“ odvozené od „hezký“, „chladno“ od „chladný“)
• určitá pronominální sémantická adjektiva ukazovací – ukazovací a identifikační zájmena v pozici syntaktického adjektiva (ten dům, takový přístup, tentýž problém, on už je takový)
• neurčitá pronominální sémantická adjektiva – zájmena se sémantickým rysem neurčitosti a s adjektivní funkcí, t. j. zájmena který a jaký nebo jejich neurčité, tázací, záporné a totalizační odvozeniny (některý, nijaký, každý, málokterý, jakýsi, žádný, veškerý, kdejaký, kterýpak…), pokud jsou v pozici syntaktického adjektiva,
• určitá kvantifikační sémantická adjektiva – základní řadové číslovky v pozici syntaktického adjektiva, určité číslovky řadové (druhý, stý), souborové (dvoje, stery) a druhové (dvojí, sterý), odvozeniny základních číslovek, příslovce typu dvakrát nebo podruhé, číslovka tolik a její deriváty (tolikátý, tolikery, tolikerý), příslovce tolikrát a potolikáté
• neurčitá kvantifikační sémantická adjektiva – základní neurčitá číslovka kolik, její neurčité, tázací, řadové, souborové a druhové odvozeniny (několik, kolikátý, kolikery…) a adverbiální odvozeniny (kolikrát, poněkolikáté)
• kvantifikační sémantická adjektiva stupňovatelná – základní neurčité číslovky v pozici syntaktického adjektiva, lze-li je stupňovat (málo lidí, mnoho chyb) a příslovce typu málokrát

Související články

• České skloňování
• Česká přídavná jména
• Příslovce
• Přívlastek

Reference

1. ↑ Kapitola 4.6. Podskupiny sémantických slovních druhů a jim přináležející gramatémy 4.6.2. Sémantická adjektiva, Anotace na tektogramatické rovině Pražského závislostního korpusu – Anotátorská příručka, Marie Mikulová a kol.

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii