The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Postabortivní syndrom

Z Multimediaexpo.cz

Postabortivní syndrom (PAS) je soubor příznaků a obtíží, které se u části žen dostavují po prodělaném potratu, ať už samovolném či uměle vyvolaném[1] (v druhém případě se používá též pojem postinterrupční syndrom). Je považován za specifickou formu posttraumatické stresové poruchy (PTSP).[2]

Obsah

Symptomy

PAS se vyznačuje jednak běžnými obecnými symptomy PTSP, jako jsou např. deprese, zvýšená konzumace alkoholu a drog, návaly úzkosti a zlosti, noční můry, psychotické stavy, poruchy sociálního chování a podobně, jednak má i specifičtější projevy. Mezi ty patří např. „výroční syndrom“, strach z neplodnosti či nadměrná touha znovu otěhotnět, vyhýbání se specifickým situacím a podnětům a úzkost z nich (těhotné ženy, malé děti, gynekologické vyšetření), poruchy příjmu potravy, problémy ve vztahu k vlastním dětem, psychosexuální poruchy či náhlé nekontorlované výbuchy pláče.[3]

PAS a interrupce

Pojem postabortivní (postinterrupční) syndrom je značně kontroverzní především v tom smyslu, že hraje významnou roli ve sporu o interrupce. Zatímco odpůrci interrupcí mají tendenci klást na něj velký důraz a s poukazy na něj odrazovat ženy od podstoupení tohoto zákroku, zastánci práva na interrupci pojem PAS v souvislosti s ní většinou bagatelizují a buďto popírají, že by existoval (či existoval ve významné míře), či se jej snaží vysvětlit čistě jako pocit viny vnucený ženě k interrupci nepřátelským okolím,[4] byť toto neplatí obecně.[5] Je značně obtížné zkoumat význam postinterrupčního syndromu (resp. podíl žen podstoupivších interrupci, které jím byly zasaženy), neboť jeho příznaky jsou z velké části shodné s příznaky ostatních PTSP a stejně jako u nich si dotčená osoba nemusí být vědoma původu svých obtíží. Navíc podle psychologů pracujících s ženami trpícími PAS problémy nemusí vůbec přijít bezprostředně, ale mnohem později (např. po mnoha letech po narození dítěte).[6] Studií zabývajících se touto problematikou zatím není mnoho, nejsou příliš průkazné a docházejí k protichůdným výsledkům. Např. podle studie pracovníků Univerzity Johnse Hopkinse z Baltimoru není PAS (či přesněji PIS) významným problémem.[7] Naproti tomu k opačnému výsledku došla Anne Nordal Broen,[8], jejíž práce navíc ukazuje na určité zásadní rozdíly mezi klasickým PAS a PIS (např. v opožděnosti příchodu potíží v případě PIS).[9] Každopádně se zdá, že ve významné míře se PAS projevuje pouze u malé části žen podstoupivších interrupci. Může však u nich nabývat velmi drastických podob a dovést postiženou až k myšlence na sebevraždu.[10]

Rizikové skupiny

Psychologové pracující s ženami postiženými PAS charakterizují určité skupiny žen, u nichž lze očekávat výskyt postinterrupčního syndromu s vyšší pravděpodobnostní. Jde především o ženy, které

  • podstoupily interrupci ve velmi mladém věku[11]
  • podstoupily interrupci v pozdní fázi těhotenství[12]
  • v době podstoupení interrupce už měly děti[13]
  • byly k interrupci dotlačeny svým okolím[14]
  • jejich výchova, osobní postoje či postoje okolí vedou k pochybnostem o správnosti interrupce[15]

Související články

Literatura

  • Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení (Naděje a pomoc při překonávání postabortivního syndromu), Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4

Reference

  1. ↑ http://zdravi.idnes.cz/deti.asp?c=A080410_120835_zdravi_deti_bad
  2. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 15)
  3. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 19-20)
  4. ↑ např. Henry David, viz http://www.zena-in.cz/rubrika.asp?idc=7653&id=5
  5. ↑ Např. pro-choice stanovisko prosazující práce Lindy Sokačové Reprodukční práva žen a mužů od Gender Studies z roku 2006 (ISBN 80-86520-16-1) na straně 9 výslovně připouští významné riziko PAS po interrupci ze zdravotních důvodů: Mnohé studie ukazují, že pokud je dítě postiženo vrozenou vadou, je pro psychiku ženy lepší, porodí-li takové dítě, i když jsou jeho vady neslučitelné se životem a ono třeba několik hodin po porodu zemře. Poskytnutí šance a možnosti důstojného rozloučení pomáhá ženě lépe se vyrovnat s nelehkou situací. V opačném případě se velmi často žena dostává do střetu s „postinterrupční depresí“ z pocitu, že zabila a s tímto pocitem většinou žije až do konce života.; dostupné: http://www.feminismus.cz/download/reproprava.pdf (navštíveno 20. 11. 2008)
  6. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4
  7. ↑ http://www.tyden.cz/rubriky/veda-a-technika/veda/pro-souvislost-interrupce-s-depresi-pry-neexistuji-dukazy_94028.html
  8. ↑ http://rodina.dama.cz/clanek.php?d=5842
  9. ↑ http://www.curehunter.com/public/pubmed16343341.do
  10. ↑ http://zdravi.idnes.cz/deti.asp?c=A080410_120835_zdravi_deti_bad
  11. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 21)
  12. ↑ 2. a 3. třetina těhotenství; Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 22)
  13. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 22-23)
  14. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 23)
  15. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 23-24)

Externí odkazy


Citováno z „http://www.ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Postabortivn%C3%AD_syndrom“